Rytířem pod zástavou Hospodina

Když jsem byl malý kluk tvořili jsme se sestrou Dianou a bratrem Jozefem trička jako dresy božího týmu. Každý si zvolil svoje číslo pod jakým chtěl hrát a zepředu jsem měl logo RN - rytíř neposkvrněné. Od té doby je mým velkým snem být rytířem Božím. Vlastně mi nikdo neřekl co to znamená, ale nechávám se vést svým generálem - Duchem Svatým a postupem času objevuju co by se pod takovým úkolem mohlo skrývat.

Prvně to byly středověké rytířské ctnosti, které jsou jistě dobrým základem každého slušného muže. Jak putuju životem, odkrývá se mi tato mozaika po malých kouscích a poznávám, že být rytířem Božím je těžší jak si navlíct 30 kg brnění + štít a mávat 1,5kg mečem. Tady není zapotřebí být svalovec na těle, ale na duchu a to je kurňa těžké. To je takový abstraktní pojem. Vlastně základem je chtít a nechat se vést a už to je nad lidské síly. Už to je velký dar od Boha. Pak přijde první zápas. Nikdo ho nevidí, takže tě nemá kdo podpořit a ty musíš bojovat. Teda pokud máš zájem. Choulíš se v koutě a voláš: "Proč já, proč si nemožu žít spokojeně jako ostatní." Ale modlíš se, hlavně za to, abys uspěl. Nejhorší na tom je to, že když už si někdo všimne a mluví na tebe, klepe si na čelo. Takto projdeš několik bojů a uběhne několik let. Už si myslíš, že máš dost svalů a máš nárok na pěkný život a ono se zase všecko pokazí a zesype. Teď vidím, že být bojovník Boží znamená být vnímavý k tichému hlasu našeho Pána, který v nás zaznívá, mít velkou vytrvalost a nebát se bojovat. Hlavní zbraní je růženec a boj probíhá skrytě v našem nitru. A za co bojovat musí každý poznat sám. Bývají to věci, které se nás nějakým způsobem osobně dotýkají. Zároveň je zapotřebí nebát se zasáhnout taky osobně, když je to zapotřebí, protože modlitba je sice mocná, ale mi jsme tím nástrojem, který věci mění k lepšímu.

Velkým rytířem bývají často ženy, ty to dokážou často líp. Pro mě je velký vzor sv. Monika a sv Rita. Tyto ženy měly snad až příliš těžký život a přesto obstály. Monika je maminka mojeho patrona a Rita mi připomíná vlastní rodinu.

A poznámka na závěr. Ideálem je král David. Vidí problém, odmítne veškerou zbroj, pomodlí se, hodí šutr a jde oslavovat vítězství. :D Tak jednoduché to neměl. Kdo čte dál, ví o jeho pronásledování a skrývání.